10 fings aj vont to týč maj čildren
31.7.2016
Ven sakces bykams d norm
18.12.2016

Liv for dys moment

Být či nebýt? Dávat si cíle, nebo si užívat přítomnost okamžiku? To je téma, které mi v poslední době stále dokola rezonuje v hlavě.

Nastav si cíle, definuj si akční kroky a úspěch je zaručen

Drtivé množství knih zaměřující se na rozvoj osobnosti a motivaci „jak se stát úspěšným“ zastává myšlenku nastavování a plnění cílů. Rada je celkem jednoduchá. Definujte si, kde se vidíte v budoucnu a představte si tento stav. Teď se ohlédněte zpět a definujte si konkrétní kroky, které se musejí stát k tomu, aby se představa naplnila. To zní dobře, ne?

Štěstí v nekonečnu

Potíž je v tom, že stále žijeme v režimu, že „nemám hotovo“, protože nejsem tam, kde jsem si vysnil, že chci být = jsem nespokojený. Proč jezdím starým autem, když máme na pozadí monitoru novou verzi závodního sporťáku, kterého tak zoufale toužím vlastnit? Co se stane až ho budu mít, najdu štěstí? Nenajdete, protože pak budete chtít zase něco jiného…

Teď a tady

Pohled z druhé strany říká, že na to můžeme jít odzadu. Tzn. pojďme dělat to, co nás baví a co si užíváme. Tím budeme většinu času šťastní a nebudeme se stresovat z toho, že žijeme ve světě, který není dokonalý. Soustřeďme se na to, co děláme a ne na cíl.

Asi vás teď napadne, že lidi, co si užívají hlavně samotnou činnost nebudou nikdy úspěšní, protože nemají focus na cíl. Ano, business a psychika tady jde proti sobě – cílem v businessu je „za málo peněz maximum muziky“, kdežto v našich hlavách jde spíše o „chci dělat to, co mi přináší radost a na konci činnosti chci být pochválen“.

Je tedy nějaký návod na štěstí a úspěch zároveň?

Sám u sebe cítím, že je to celé jen o správné kombinaci obou přístupů zmíněných výše. Tzn. u něčeho dává smysl orientovat se na cíle a výsledky (hlavně v businessu), někdy je to spíš o „dělání“ než o výsledku.

Abych furt jenom neteoretizoval, dám za sebe pár příkladů:

  • Autem jezdím proto, abych naplnil cíl = dostal se z bodu A do bodu B, nad užíváním si řízení moc neuvažuju. Na motorce jezdím hlavně proto, abych si užil jízdu. Baví mě samotná jízda, kam až dojedu moc neřeším (tzn. o víkendu si prostě zajedu udělat okruh podle nálady, zastavím se na kávu v nějaké hospůdce, atd.)
  • Psaní tohoto blogu pro mne je hlavně ventilace myšlenek a nesoustředím se na počet návštěvníků či lajků na sociálních sítích. Kdybych tady psal s cílem maximalizace nějakých KPI, byl bych daleko víc ve stresu, protože bych si dal za cíl napsat min. 1 článek za týden, nutil bych se do toho a zase bych byl ve stresu.
  • V práci si dávám konkrétní (a číselné) cíle proto, abych nutil hlavu přemýšlet „out of the box“ a snažil se „hackovat“ svoje chování či akce firmy tak, abych pomohl maximalizovat obrat, tedy zisk. Nutnost je, abyste si v práci (nebo po práci) našli takové dobíječe, které vám budou kompenzovat nedostatek požitku z přítomného okamžiku a tím vyvážili stres ze spěchu.

Myslím si, že klíč ke štěstí je ukrytý ve vědomém rozeznání, kdy běžím za cílem a kdy si užívám teď a tady to, co dělám.

P.S.: Jako související článek doporučuji k přečtení Tomáš Sedláček: Zlatý strop, roboti a digitální habitat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *