Pro koho to děláme?

Vladimír Dědek

Historicky jsme byli součástí tlup a menších skupin. Když jste se někomu znelíbili, vypadli jste z tlupy a vaše pravděpodobnost na přežití se rapidně zhoršila. Prakticky jste byli odsouzení ke strádání nebo smrti. Tendence udržovat kladné vztahy s ostatními a snaha zalíbit se všem tedy byla na místě. Dnes už je to jiné. I když si naštvete celý svět okolo, pořád máte kde bydlet, co jíst, atd. Přesto je hromada lidí, kteří žijí pro druhé. A přijde mi, že je to většina z nás.

Žijeme ve 3 světech

Z mého pohledu existují 3 světy. 1) Realita, 2) co si myslíme sami o sobě a 3)co si myslíme, že si myslí naše okolí. Asi tušíte, že poslední z výše jmenovaných je ten, který tvoří kámen úrazu.

Když jsem se díky studiu na vysoké škole přestěhoval do Prahy, zažil jsem kulturní šok. Z maloměsta, kde téměř každý věděl o všech jsem se dostal do totálně anonymního velkoměsta, kde je na jednu stranu totálně pestré složení lidí (spíše mě svrbí ruka napsat exotů), ale na druhou stranu vy nikoho nezajímáte. Xkrát jsem potkal podivíny v metru / v tramvaji, ale co? Než jsem dojel na cílovou stanici, zapomněl jsem na ně. A takhle to má většina z nás.

O to víc mne zaráží, že je majorita našich rozhodnutí (hlavně z konzumního světa) ovlivněna otázkou „a co si o tom pomyslí XY“? Proč mám brát do úvahy to, co řeknou mí sousedé na to, jaké mám auto, nebo co nosím za oblečení? Oni v mém autě a v mém oblečení přece chodit nebudou, ne?

Reklamy, vzory a ztotožňování se

Víte jak by měla vypadat vaše rodina, kdybyste byli ideálem podle televizních reklam? Manželé ve středním věku, muž ředitel a úspěšný manažer, žena v domácnosti s malými dětmi – klukem a holkou. Máte psa, labradora. Děti mají rády sladkosti, rády si hrají na zahradě a jsou pěkná prasata, protože pořád padají do bláta…

Ale ne, vážně. Dnešní společnost je postavena na vizualizaci nereálných vzorů, které máme tendence slepě následovat a přibližovat se jim. Ale proč? Protože to posiluje naše sebevědomí a dává nám to nástroj pro srovnávání se mezi sebou? Jakože když nosím šedé triko bez vyšité značky na hrudníku tak jsem něco míň než ten, kdo tam to logo má?

Bohatství lidí není vidět na první pohled

Pokud za sebou máte ze střední nebo vysoké školy aspoň základy účetnictví, víte co to je rozvaha. Je to výkaz o majetku – přehled aktiv a pasiv. Tedy ukazuje jakousi bilanci firmy, jak má vyvážené aktiva (tedy majetek, který přináší další zisky) a pasiva (tedy jaké má rezervy, vlastní kapitál či úvěry).

A samozřejmě rozvahu si může udělat každý z nás. Dám vám příklad. Máte dva sousedy. Jakuba a Honzu. Jakub má hezký dům, před ním stojí zánovní Superb v plné výbavě. Honza má taky parádní dům, namísto Superba ale parkuje v garáži 3 roky jetou Oktávku. Kdo je na tom líp? Ee, ještě neodpovídejte, potřebujete znát druhou polovinu reality… Kuba má hypotéku na 3 miliony a na auto si půjčil půl mega na Zonky. Honza má sice úvěr ze stavebka na milion, ze kterého financoval dům, auto koupil za hotové (měl naspořeno). Takže znova, kdo je na tom líp?

Opravdové bohatství není o tom, co máte za (ne)movitosti, ale o tom, co máte v hlavě a v srdci. Tak se podle toho k sobě chovejme a vykašleme se na nějaké předhánění!

Líbilo se? Sdílejte článek dále.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on Whatsapp
Whatsapp
Pin on Pinterest
Pinterest

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *