Být úspěšný je něco, co chtějí všichni. Nikdo nechce být looser. Nepřeháníme to už ale do extrému v tom, že úspěch bereme jako samozřejmost? Za chyby se trestáme namísto toho, abychom se z nich učili. Vnitřně se trápíme a bojíme se neúspěchu, což živí naše „vnitřní já“ a podporuje prokrastinaci. Jak bychom vlastně měli pracovat s úspěchem a chybami, které děláme?
Nejprve chyby, pak úspěch
Zřídkakdy se stane, že úspěch přijde „na první dobrou“. V drtivé většině je ale úspěch odměnou za trpělivost a za prošlápnutí cestičky a překonání všech dílčích neúspěchů. A tohle platí u jakékoliv činnosti, kterou v osobním / pracovním životě děláme. Běžte někdy na pivo s někým, koho považujete za úspěšného a začněte se ho ptát jak vypadala jeho cesta. Vsadím boty, že vám bude vyprávět o hodně chybkách a jak se z nich poučil. A ve výsledku to, že udělal tolik chyb bude považovat za úspěch, protože bude vnímat, že ho to posílilo při cestě k úspěchu na konci cesty.
Úspěch jako samozřejmost?
Když jsem přemýšlel nad tématem úspěchu jako námětu na tenhle článek, resonovala mi v hlavě hlavně myšlenka, že se často považuje úspěch za samozřejmost. Standard. Normu. Krásnou ukázku tohoto patternu jsem zažil na vlastní kůži, když jsem na základce byl premiantem třídy a bylo normální, že nosím ze školy jedničky. Dvojky byly neakceptovatelnou chybou, prohrou, selháním. Když jste v tomhle mindsetu, je to dvojsečné. Bičuje vás to k preciznosti, perfektní přípravě a focusu na cíl. Na druhou stranu je pak psychicky náročné akceptovat prohru – protože čím více energie do přípravy dáte, tím víc vás štve selhání.
Občas v práci zápasím s tím, že když narazím u projektu (hlavně u těch, kdy se snažím zlepšit nějaké firemní KPI) na dílčí neúspěch již po několikáté, nedokážu objektivně zhodnotit, zda nemá smysl pokračovat dál, protože to „nejde“, nebo jen dělám něco blbě a vlastně nevidím to správné řešení. V tomhle kontextu si ale vždy vzpomenu na obrázek s kopáčem vyjadřujícím riziko toho, že bych to mohl vzdát těsně před úspěšným koncem – a to bych nerad. Tohle se jistě zlepšuje se zkušenostmi a rozhledem znalostí, ale i tak jsem často ostražitý oproti úkolům, kde jednoduše zadaný úkol (ala zlepši konverzi webu) může znamenat měsíce práce s nejistým / negativním výsledkem vůči očekávání, tedy cílům.
Jak pracovat s chybami a úspěchem?
Nedávám vám žádný univerzální návod, ani zde nechci filozofovat. Raději vám dám tipy a podněty zamyšlení z mých zkušeností. Třeba vám to helpne v tom, aby vaše projekty dopadly úspěšně.
V mém případě se osvědčuje:
- Dělat chyby, učit se z nich a hlavně – neopakovat je
- Připomínat si svoje úspěchy a dávat si zpětnou vazbu, proč se to podařilo. Díky tomu si tříbíte svou „kuchařku na úspěch“.
- Dávat zpětnou vazbu svému okolí a ptát se svého okolí na zpětnou vazbu na své projekty
- Snažit se dávat si ambiciózní, avšak reálné cíle (tohle je hodně těžké a sám to ještě pořádně neumím)
- Odměňovat se nejen za úspěch, ale i za přípravu a pokus o úspěch. Trénujete tak svůj mozek k tomu, aby i příště věnoval maximum úsilí ve snaze dosáhnout cíle a nebudete prokrastinovat. Když se za neúspěch budete trestat, příště už se na to vykašlate (protože se budete bát neúspěchu, tedy trestu).
- Chvalte, chvalte, chvalte. Sebe i ostatní. Za cokoliv, co se povede. Pozitivně to zlepší vaše vztahy i chuť dělat věci znova.